Pětadvacet let ... ale!

 Pochopitelně, vím dobře, že jakékoliv ideály jsou jen přáními, které se jen málokdy naplní stoprocentně. I já jsem, a to s celou rodinou, zvonil klíči na Václaváku, abych odzvonil starému a přivítal nové, sice neznámé, ovšem očekávané, ale ...

Ale netušil jsem, a určitě nejsem sám, že místo pořádku a řádu přijde doba, která bude přát hlavně tunelářům, velkopodvodníkům a defraudantům. Tleskal jsem, když starou a zapšchlou politickou garnituru vystřídala nová, ale ...

Ale ani ve snu mě nenapadlo, že i ti noví také brzy zapšchnou a že jim vůbec nebude záležet na nás, neorganizovaných a “ nicotných“ lidech, a že jejich jediná starost bude vlastní kapsa. Byl jsem přesvědčen, že naše republika opět nabude svoji dávnou hospodářskou a ekonomickou sílu, ale ...

Ale nestalo se tak! Celých těch pětadvacet let slyšíme jen, že nejsou peníze. Na nic nejsou peníze! Nemáme na školství, nemáme na zdravotnictví, nemáme na sociální služby, nemáme ani na oblast bezpečnosti. Jediné na co máme vždycky,  je politika, politici, církev a soudci. Nevadí nám utrácet za volby třeba i dvakrát do roka, platíme politické strany za to, že jsme volili i nevolili (potažmo platíme jejich nabobtnalé sekretariáty), platíme pak i jejich poslance a senátory a jejich výlety, příbuzné i milenky, platíme dokonce i za nezávislost a to církvím a soudcům, ale ...

Ale ani církevní hodnostáři, ani soudci a jejich nižší, či vyšší úředníci nikdy nebyli, nejsou a myslím, že ještě dlouho nebudou nezávislí, finančně nezávislí. Stačí se přeci jen podívat na některé soudní procesy, ve kterých je viníkem vlivná, nebo bohatá osoba.  Ano, hlavy pomazané vždy přesvědčovaly svůj lid o svých bohulibých a lidumilných úmyslech, stejně, jako se to děje dnes a nejen před volbami. Ale ...

Ale máme naději! Myslím, že určitě! Jasně se poslední dobou ukázalo, že my už nechceme užvaněné politické bossy a že vkládáme veškeré své naděje v nápravu zakyslého systému do nových, politikou nezlomených lidí.

Mějme oči otevřené a držme si palce, ať to, v co jsme před těmi pětadvaceti lety vkládali své naděje, nezmizí v ideologických proklamacích, prázdných slibech a laciného žvatlání o nevýznamných blbostech.